Diskuse maminky měsíce března Gabriely Pechové

Krásný den dámy,
stala jsem se maminkou března a prostřednictvím těchto stránek bych se s vámi chěla podělit o postřehy z mého prvního těhotenství.
No..., kapitolu o tom jak se mé těhotenství započalo raději přeskočíme. Všechny víme, že miminka se v hračkářství nekupujou
J.

Miminko bylo plánované, s přítelem jsme spolu 4 roky, zařídili jsme si vlastní bydlení  a tak jsme si řekli, že jsme připraveni na další stupínek v našem vztahu. V březnu loňského roku mě přítel požádal o ruku  a vyjádřil, že by rád rodinu. Protože je o 7 let starší, věděla jsem, že je opravdu připraven, když mi řekl o touze mít děťátko. 

Protože jsem celou dobu našeho vztahu neužívala žádnou antikoncepci, myslela jsem si, že s početím nebudeme mít jediný problém. Ale ejhle, zase tak snadno to nešlo. Když jsme to zkoušeli nějaký ten měsíc a stále nic, začala jsem propadat lehké panice.  Navíc jsem se pohybovala v kruhu žen, které nemohly vůbec otěhotnět, tak jsem si říkala : když ony mají všechny problém, tak já budu mít taky. Brala jsem to trochu hystericky, protože už začal být nervózní i přítel. O to hůř.  Nakonec jsme se dohodli, že si užijeme dovolenou, nebudeme se tím trápit a pokud se nám miminko nepodaří do konce roku, budeme to řešit. Zaplatili jsme si tedy dovolenou, koupili letenky a bylo. Měli jsme vyrazit až koncem září. Protože je budoucí otec veliký sportovec, vyrazil s partou kamarádů na týden na kolovku. Třetí den, kdy byl pryč jsem si řekla, že si zkusím jen tak udělat test, protože vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla dostat menstruaci, ale naopak mě šíleně bolela prsa. Řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám. K mému velkému šoku byl test pozitivní ! A to se musím přiznat, že ta druhá čárečka byla tak slabounká, že jsem testík málem vyhodila, ale všimla jsem si jí na poslední chvíli. A co teď, říkala jsem. Nejdřív jsem ten test poslala MMSkou kamarádce, aby mi potvrdila, že je to skutečně pozitivní. Chodila jsem po bytě sem a tam, v ruce držela testík, ukápla mi slza a ještě v těch 8.30, kdy jsem byla v pyžamu jsem si začala připravovat večeři. Byla jsem naprosto v šoku. Říkala jsem si, jestli zavolat příteli nebo raději počkat. Rozhodla jsem se počkat a dělat denně nový test, aby byla ta druhá čárečka vidět jasně a přítel neměl pochyb. No, musela jsem vydržet 4 dny, než se vrátil domů. Co vám budu povídat, bylo to teda peklo vydržet, ale zvládla jsem to. Nicméně během těch 4 dnů mi ta čárečka krásně sílila, takže nebyl pochyb, že jsme v radostném očekávání a hned jsem se taky objednala k doktorovi, aby i on nám to potvrdil.

Přítel se nám domů vrátil v neděli večer a já, že mu musím něco říct…tohle jsem mu řekla asi 4x, ale nevěděla jsem vůbec, jak mu to říct. Najednou jsem prostě nenašla vhodná slova, když by stačilo prosté : jsem těhotná ! Když to ze mě nedostal ani na popáté, vzdal to a já šla spát s hlavou jak pátrací balón J. No co vám budu podívat, nenaspala jsem skoro nic, stále dokola jsem přemýšlela, jak mu to prostě řeknu. Ráno jsem vstala, budoucímu otci udělala snídani, počkala jsem až se probere a pak najednou ze mě vypadlo : „ Už jsi vzhůru ? „ a on, že ano a co se to semnou děje. Najednou ze mě vypadlo : „ Budeme mít miminko ! „  ( spadl ze mě šutr, ale opravdu obrovskej ! ) a podala mu do ruky 4 pozitivní testy, které jsem zabalila ke dvěma dudlíkům, které jsem k tomu koupila. A reakce přítele ? Robrečela mě L. Ale o tom až příště J.

 

Mějte se krásně, Gábina

 



Komentáře (32) PŘIDAT PŘÍSPĚVEK
Avatar Renata 16.2.201109:41
Dobrý den paní Gabrielo, moc hezký příběh. Klobouk dolů, že jste vydržela 4 dny. To já když jsem nedávno zjistila, že jsem těhotná, nevydržela jsem to ani minutu a hned volala manželovi :-) Těším se na další vyprávění! Renata
Avatar Gabriela 16.2.201118:56
Dobrý večer Renčo, ono možná, že kdyby nebyl přítel na kolovce za hranicema, taky bych mu volala :-). A Vy jste stále těhotná nebo jste již šťastnou maminkou ? Gábina
Avatar Gabriela 16.2.201119:23
Krásný večer všem, tak jsem zasedla s šálkem výborného čaje a mohu vesele pokračovat ve vyprávění mého příběhu. A kde jsem skončila minule ? Ano, už vím. Reakce budoucího otce. No, tak po oznámení, že budeme mít miminko se mě přítel otázal : " A máš to potvrzené od doktora ? Protože tomu uvěřim až ve chvíli, kdy to potvrdí on ." A bylo vymalováno. Že mu předávám asi milion pozitivních testů, toho si asi nevšiml. Takže jsem jako správná hysterka začala brečet a nadávat, jak je " hnusnej ". Nakonec mi svoji reakci vysvětlil tím, že se na to tak těší a tak moc si to přeje, že se bojí, že to nakonec pravda nebude. Tak to už jsem pochopila a byl klid. Nejlegračnější bylo a to vám tedy musim napsat, když se přítel zadíval na ty testy a povídá mi : " A ty dvě čárky znamenají co ? ", tak jsem mu vysvětlila, že tam jsou dvě, protože je to pozitivní a on na mě vytřeštil oči a zděšeně mi povídá : " My budeme mít dvojčata ? " :D:D:D. Hned jsem věděla, že s naším taťkou bude ještě velká legrace. Nicméně řekli jsme si, že s oznámením rodině počkáme asi až po nějakém tom 2. měsíci. Na druhý den jsme spolu jeli k panu doktorovi. Ten mi nejdříve udělal ultrazvuk a když mi řekl, že tam nic nevidí, hned jsem si vzpoměla na přítele, jak mu vysvětil, že měl pravdu a já těhotná nejsem. Ale pan doktor mě vzápětí uklidnil, že sice nic vidět není, ale dle zvýšeného HCG to těhotenství bude a vzal mi pro jistotu krev. Výsledky měly být hned druhý den. Paní sestřička mi řekla, že mi výsledky přijdou hned ráno SMSkou. Neumíte si představit, co jsme doma prožívali při každém zapípnutí telefonu. Když bylo 14hod. a zpráva stále žádná, nevydržela jsem to a zavolala si k panu Dr. raději sama. Sestřička hned po oznánemí mého příjmení věděla a mooooc mě potěšila. No, doma ukápla slzička a předsevzetí, že s oznámením počkáme vzalo za své. Hned jsem rozeslala smsku kamarádce, pak další a hned jsme žhavili dráty. Nejdřív mojí mamce, která ale byla po noční, tak to nejdřív moc nepobrala a že mi pak zavolá. Došlo jí to asi hned, protože zpátky volala takřka po minutě :D. Radost samozřejmě měla, ale protože už doma jedno dítě máme od mého bratra, tolik to neprožívala. Jako poslední jsme si nechali pani tchýni, která po vnoučeti toužila strašně moc. Až bych řekla, že její " Tak kdy budete mít to dítě, už si ho udělejte ! " bylo někdy dost otravné. No dle očekávání se pani tchýně rozplakala. Bylo to milé. A tak proběhlo oznámení v rodině, po kterém se rozpoutala vlna rad a porad apod. :-). Musim se bez mučení přiznat, že některé ty rady už mi někdy lezly krkem. Hlavně takové ty - hlavně s nákupama počkej, nic nekupuju, to nosí smůlu. No, moc jsem neposlouchala, už další týden jsem se byla cournout po městě a koupila první dvě bodýčka. A musim se přiznat, že obě hned holčičí. Věřila jsem, že budu mít holčičku. Moc jsem si ji přála. A jak proběhl první trimestr ? Musim říct, že v začátcích jsem se cítila hodně unavená, dokonce se mi i jednou podařilo usnout v práci. Pracuji v hotelu, takže jsem potřebovala být 12hodin v pohotovosti pro naše hosty, ale tentokrát mi to nevyšlo. Naštěstí mě na chvilku zastoupil kolega, tak se nestal žádný malér, ale od té doby jsem si dávala dobrý pozor. Musím také přiznat, že jsem ani jednou po celou dobu nezvracela. Je pravda, že první tři měsíce, než jsem odešla z domu, musela jsem si vzít alespoň malou sušenku, dělalo se mi semtam trochu mdlo, ale větší problémy mě nepotkaly a jsem moc ráda. Jediné snad, že se mi v těhotenství objevila štítná žláza. Paní doktorka mi řekla, že to potká každou druhou těhulku, tak jsem byla klidná. Prý by to mělo po porodu zmizet, tak snad. Bohužel máme štítnou žlázu v rodině, tak se spíš přikláním k tomu, že mně to asi jen tak nezmizí, ale co se dá dělat. No..., myslím, že pro dnešek zase stačí, milé dámy :-). Mějte se prozatím krásně a já zase brzy napíšu !
Avatar Gabriela 18.2.201119:21
Krásný večer všem, jsem tady s dalším pokračováním. První trimestr mého těhotenství jsem vám již popsala, je tedy na čase povyprávět vám o trimestru druhém. A hned na úvod se musím pochlubit, že druhá část mého těhotenství byla naprosto pohodová. Bez komplikací a vůbec bezproblémová. Cítila jsem se velice dobře. Únava ustoupila, v práci jsem již neusínala :-), těch lehkých ranních nevolností jsem se taky zbavila, kila mi nahoru šla tak akorát. No zkrátka paráda. Dokonce jsem si i jednou sama sobě řekla, že mi to sluší :-). No co, je potřeba se občas pochválit, ne ? Ale hlavně jsem na svoji adresu slýchávala od okolí, jak moc mi to sluší a proto mi každý tipoval chlapečka. Opravdu každý. Omyl, ne každý. Moje kamarádka, ta od začátku stála zamnou a jako jediná tvrdila, že to bude holčička, ale kam jsem přišla, tam jsem slyšela jediné : " Ty seš jasná, to je kluk ! "...slýchávala jsem, že se to pozná podle pleti. Na moje výtky, že je to kvalitní make up nikdo nereagoval. Dokonce jednou prohlásila moje pani tchýně, že to pozná podle očí a že ty mi září. No, na to jsem koukala s otevřenou pusou, se přiznám. A k čemu se taky přiznám je, že jsem tyto zaručené tipy na pohlaví časem nesnášela...furt jsem si říkala, jak je každý chytrý apod. a už mi to opravdu lezlo na nervy. Byla jsem z toho tak na prášky, že jsem pak jen seděla u internetu a hledala takové ty diskuze, jak se pozná holčička a chlapeček. Jeden čas jsem s tím byla opravdu tedy otravná :-(. Když na mě seděla tak půlka od každého, vzdala jsem to. I přesto jsem ale stále doufala v to děvčátko. Samozřejmě, že z chlapečka bych měla taky radost, to je jasný, ale jsem ženská a myslím, že každá z nás touží po té svojí malé princezně. Den D nastal 10.11., kdy jsem šla k panu doktorovi na poradnu. Už jsem tušila, že bych se pohlaví dozvědět mohla. Přeci jen už jsem byla dost daleko a protože mé 2 kamarádky tou dobou čekaly chlapečky a věděly to již od nějakého 14tt., tušila jsem, že tu holčičku pod srdíčkem nosím. Poradna byla velice vtipná. Dostavil se semnou i budoucí otec, který ale nejdřív čekal v čekárně. Já šla nejdřív na klasické vyšetření a když jsem se oblékala, poprosila jsem pana doktora, aby přítele zavolal. Můj doktůrek se vrátil a povídá : " No ale v čekárně jsou dva, takže jeden manžel a druhý otec dítěte ? " :D. Poté jsem si lehla a pan doktor dělal ultrazvuk. A zeptal se, jestli to chceme vědět...no, mě se ani ptát nemusel, já to potřebovala vědět. A že co si přejeme. Já, že holčičku, přítel, že je mu to jedno, hlavně ať jsme v pořádku. Tak pan doktor kouká na obrazovku a mlčí, tak se ho ptám, jestli to ví nebo ne a on, že ano, tak jsem mu na to řekla : " Tak ještě chvíli mlčte a já Vám tady zkolabuju. ", mého pana doktora nenapadlo nic vtipnějšího,než : " To nevadí, já Vám zavolám nějakého doktora ! " :D. Ale asi mu už mě bylo líto a zaměřil na pohlaví miminka a jestli to poznám. Noooo,tak jsem se zadívala a povídám, že je to kluk. Načež se pan doktůrek začal smát a dostal mě : " Viděla jste se někdy tam dole ??? To by byl velkej chudák, tady je jasné kávové zrnko ! "....ani nemusim snad psát, co jsem v tu chvíli cítila. Náš budoucí taťka venku prohlásil, že je rád, že mu alespoň odpadne mytí nádobí :D. Že si ti chlapi vždycky na všem něco najdou. Nashle v pondělí ! G.
Avatar Lucie 18.2.201120:11
Hezký večer Gábino, vítám Vás na webu Elasti-q a už se těším na pokračování. Vždycky, když sama píšu, podívám se na Vás maminky, jak pokračuje Vaše těhotenství a držím palce, ať si bříško jen a jen užíváme. Je to krásné období. A gratuluji k holčičce, pan doktor je vtipálek :o). To jak popisujete pocit, že nosíte pod srdíčkem holčičku, já to cítila stejně. Měla jsem to taky tak, že jako ženská prostě víc tíhnu k té holčičce. Až pak ten "chobůtek" s varlátkama na velkém ultrazvuku mě vyvedl z omylu :o). Mějte krásné, spokojené těhotenství, zdraví Vás maminka měsíce února, Lucka.
Avatar Gabriela 21.2.201114:45
Dobrý den Lucko :), děkuji za milé přijetí mezi vás ostatní :). Také jsem si četla Váš příběh a taky jsem se pobavila. Nicméně Váš příběh o tom, jak jste byla požádána o ruku....já tady u toho brečela jak malá :D. Ach ty hormony. A jak se cítíte ? Gábina
Avatar Gabriela 21.2.201115:12
Krásné odpoledne maminky, jsem tady s dalším vyprávěním. Po Vánocích jsme vstoupili do třetího trimestru a začalo peklo. No, to je asi moc silné slovo, ale mně už to tak skutečně přijde. Celou dobu jsem si lebedila, jak krásné a pohodové a bezpoblémové těhotenství mám a jako mávnutím proutku se vše změnilo. Začali mě trápit silné bolesti zad a mám potíže se spánkem. Netuším proč. Každý mi radil, ať spim pokaždé, když budu moct, ale mně to prostě nejde. Na mateřskou jsem nastoupila již 20. 1. a tak si říkám, že tělo asi není dostatečně unavené. Přes den prostě neusnu a v noci jdu do postele kolem 23hod. s nadějí, že usnu takřka ihned, ale ouha...neusnu. Kolikrát koukám do stropu i do 03hod. že se ještě 15x vzbudím na WC, to už snad ani psát nebudu, to zná jistě každá nastávající maminka, že ? :-). Z čeho jsem ale opravdu nešťastná, tak to jsou strie, které mám na bříšku. Dostala jsem radu : mazat hned od začátku. Musím se přiznat, že bříško a stehna mažu od počátku těhotesntví mažu poctivě každý den. Vyzkoušela jsem řadu přípravků a stejně jsem tomu nezabránila. Strie mám ze spoda do půlky bříška. Musím ale říct, že jsem nyní vyzkoušela kréme Elasti - Q proti striím a opravdu jsem tohoto krémíku nadšená. Strie se nerozšiřují a navíc je tento krém velice příjemný. Mažu se jím 2x denně a ještě večer, když se jdu osprchovat cítím, jak je pokožka hebká. Takže maminky a těhulky, pokud nevíte, kterou kosmetiku si pořídit, rozhodně jděte do této kosmetiky. Investice se vám rozhodně vyplatí. A moje další trápeníčko jsou šíleně, ale šíleně nateklé nohy a ruce. Musela jsem sundat zásnubní prstýnek, což mrzí hlavně přítele, ale nedá se nic dělat. A nohy ? Už ani ponožky nenosím a když jdu ven, trpim při nazouvání bot. Jediné co mě v souvislosti s tímto napadá je : zaplať bůh, že není léto ! to bych si asi ani nestoupla. Pokud trpíte někdo jako j, vřele bych doporučila jednak studenou sprchu a hlavně, když se vrátím ke kosmetice Elasti - Q, pořiďte si krém na unavené a oteklé nohy. Já tento krém mám a můžu říct jediné - díky bohu. Nemůžu se dočkat večera, kdy mi přítel maže a zároveň masíruje nožky tímto krémem, to je vám taková slast :-). Dneska jsem vám popsala moje trápení a mám li být upřímná, strašně jsem se děsila toho, co přijde po porodu, říkala jsem si, jak to všechno vzládneme, jací budeme rodiče apod., ale díky těmto malým starostem už se těším až bude naše holčička venku a na tyto drobné problémky s radostí zapomenu. Mějte se krásně a zase ve středu, G.
Avatar Renata 22.2.201108:12
Dobrý den Gabrielo. Jsem právě na začátku svého těhotenství, takže velice ráda čtu takové příběhy a snažím se v nich najít a uplatnit veškeré rady :-) Podle toho jak píšete o krémech Elasti-Q to vypadá, že jste s nimi opravdu spokojená. Ještě si o nich něco načtu a taky je zkusím, tedy až to bude akutní :-) Jinak moc blahopřeji k holčičce, je to nádherné když má maminka tu svoji princezničku, i když na ochranu je zase potřeba rytíř :-) Těším se zase na další vyprávění, mějte se krásně Renata.
Avatar Gabriela 22.2.201110:34
Dobrý den Renato :), nejdříve bych Vám chtěla moc, moc pogratulovat k Vašemu těhotenství a popřát Vám, ať celé Vaše těhotenství proběhne v pořádku, bez jakéhokoliv trápení a přináší Vám jen radost. Čas tak strašně rychle letí, přijde mi to jako před týdnem, kdy jsem na testu našla dvě čárečky a koukněte, už to mám za pár. A to jsem se ani pořádně " neotočila " :). Užívejte každého dne a hlavně na sebe buďte opatrná. S přípravky Elasti - Q jsem opravdu velice spokojená a radím Vám dobře, s mazáním bříška a jiných partií začněte co nejdřív :). Sice mě každý uklidňuje, že strie má každá maminka, ale není to tak. Ano, je pravda, že to časem zesvětlá, ale nezmizí. Někdo mi říkal, že pokud měla strie moje máma, budu je mít taky, ale chyba, moje mamka strie neměla, takže tohle pravidlo asi zcela neplatí. Takže pokud bych Vám mohla poradit, čím dřív začnete mazat, tím lépe pro Vás :). Mějte se krásně a budu se těšit na Vaše vyprávění a zážitky. Gábina
Avatar Lucie 22.2.201115:28
Hezké odpoledne :o). Mě se taky občas splaší hormony a bulím např. když čtu Family Star, rubrika "Každý porod je jiný..." :o)). A nebo mě včera zasvěděl nos, když ve zprávách řekli, že někdo odložil do Babyboxu v Příbrami chlapečka, to radši hned mizím od televize. Jak jsem četla ty otoky, opravdu není co závidět. Sama jsem ráda, že nebudu těhule přes léto, protože bych určitě měla nohy jak konve... a krém Elasti-Q Relax je fakt úžasný - taky aplikujeme každý večer :o). Tak ať je toho těhu trápení co nejmíň a mysleme na tu krásnou odměnu co za pár týdnů přijde :o). Jsem přesvědčená, že čím více trápení v těhotenství, tím rychlejší a bezbolestnější porod :o). Lucka
Avatar Gabriela 22.2.201119:19
Dobrý večer Luci :), já už musím takové zprávy přepínat, protože to člověk pak bulí a bulí a myslí na všechno možné. Ty otoky mě opravdu hodně trápí. Nohy dávám nahoru, poctivě sprchuji teplou a ledovou vodou, krémík používám...už se těším, až bude všemu konec :). Já už to mám opravdu za " rohem " :). Bohužel budu rodit císařem. Ale k tomu se dostanu v mém vyprávění :).Přeji krásný večer, G.
Avatar karamela 23.2.201111:29
Musím říct, že jsem také s Elasti-q spokojená. Už jsem sice porodila, ale břichu nemám ani jizvičku. Chce to ale fakt denně mazat ráno a večer.
Avatar Gabriela 23.2.201115:49
Kdybych to bývala věděla, jak moc účinný tento krém bude, koupím si ho hned v začátcích.
Avatar Gabriela 23.2.201116:18
Krásné odpoledne všem. Minule jsem vám popsala moje trápení a tak se dnes vrátím k vyprávění a k tomu, jak pokračuje moje těhotenství. Krátce po vstupu do třetího trimestru jsem absolvovala tzv. zátěžový test na cukrovku. Musim tedy říct, že nic hnusnějšího jsem nikdy nepila. Musela jsem vypít celý ten kelímek 0,2. zdá se to jako nic, ale mně přišlo, že je snad bezednej. Při posledním loku už se mi to vrátilo a já myslela, že to půjde ven, ale statečně jsem polkla a bylo. Napít mi sestřička dala " jen " vody. Kdyby alespoň čajem, ale voda mi fakt nepomohla. A já ještě hloupá jsem si pak vzala s sebou sušenku, že si ji snim až budu moct zase jíst. Asi je vám jasné, že jsem ji přinesla zpátky domů . Nicméně, výsledek byl v pořádku.Bohužel následně na další poradně jsem se dozvěděla, že je miminko zadečkem dolů, tedy, že má polohu KP - konec pánevní. Tehdy mi můj pan doktor řekl, že pokud se holčička neotočí, budeme rodit císařem. Každý mě uklidňoval " Neboj, ona se ještě otočí, ještě má času dost ! Asi vám to přijde divné, ale já tušila, že se neotočí. Nohama napřed se narodil jak můj táta, tak i já a podle vyprávění si semnou maminka pěkně užila. Přiznám se, že jsem i kdysi prohlásila, že by mi císařský řez nevadil, já jsem srab a normálního porodu jsem se bála jak čert kříže, ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tak jsem si říkala, že když už jsem těhotná, tak ať si to užiju se vším všudy. Ale ještě byl čas, říkala jsem si. Když jsem šla začátkem února na další poradnu, věděla jsem, že je maličká stále KP. Její hlavičku mám přesně pod pravým prsem a cítím každý její pohyb a když mi tančí nožičkama na močovém měchýři, to je něco :-). No, ono si nevyberu, kamarádka čekala miminko, které bylo položené na " netopýra ", tedy v hlavičkou dolů a ono takové kopání do žeber musí být asi taky bájo :-). Nicméně, na poradně mi doktor řekl, že si také myslí, že už se miminko neotočí a navíc mi bylo sděleno, že mám úzkou pánev a jak jsem maličká ( jsem skutečně prcek, měřím 156cm ), takže by císařský řez pro mě byl lepší. Tak jsem se smířila s tím, že si přirozený porod nevyzkouším. Začala jsem si tedy o tomto porodu zjišťovat co nejvíc a hned dvě mé kamarádky rodily " císařem ", ale každá jinak. Jedna pod celkovou anestezií ( měla preeklampsii ) a druhý s epidurálem. Musím říct, že jsem z toho byla chvíli vyděšená, hlavně z té představy, že budu rodit pod celkovou anestezií a tudíž svoji holčičku uvidím až za několik hodin. To mi opravdu nedalo spát. Ale uklidnila jsem se a rozhodla se, že nebudu dělat předčasné závěry. Nicméně informace o porodu císařem jsem hltala stále. Ať už z vyprávění nebo na internetu. Kor, když na poslední poradně u mého doktůrka mi byl tento zákrok potvrzen na 100 % se slovy, že ikdyby se maličká otočila, nikdo si " nelajsne " nechat mě porodit normálně. Že prý je miminko veliké. Pan doktor mi řekl, že tedy on už to musí nechat na porodnici, ale že normálně určitě neporodim. Dle jeho slov se císařský řez dělá týden, dva před termínem, aby se předešlo prasknutí vody. Ikdyž, co si budeme povídat, to se může stát kdykoliv. A to byla moje poslední poradna u pana doktora. Další návštěvu jsem absolovala již v porodnici, ale o tom zase příště. Mějte se krásně, Gábina
Avatar Lucie 23.2.201120:50
Zdravím těhulko :o). Už jsem chtěla odpovídat, že jsem zvědavá, proč ten císařský řez a už to vím! Přečetla jsem to snad na jedno nadechnutí :o). V kolikátém jste teď aktuálně týdnu?
Avatar Gabriela 24.2.201112:06
Krásné dopoledne Luci :), právě dnes startuji 37. týden těhotenství, takže jsem opravdu ve finiši :). A jak se cítíte ?
Avatar Gabriela 25.2.201120:13
Dobrý večer všem, dneska vám popíšu moji první návštěvu v porodnici a nebudu lhát, ale byla jsem docela zklamaná, abych pravdu řekla. První prohlídka v porodnici mi na náladě nepřidala. Těšila jsem se, jak uslyšim srdéčko naší holčičky, že se dozvim datum porodu a ono velké prd . A hlavně, byla jsem objednaná na 13hod., domů jsem dorazila v 15. 30. Síla, co ? První co mě čekalo, že jsem šla do kartotéky, aby mi tam vystavili kartu. Paní byla pěkně nepříjemná. Sedíte tam za sklem, mluvíte na ni dírkou o rozměrech cca 10cm, takže je personál sotva vidět a navíc mluvila potichu, takže jsem se bohužel asi 3x se zeptala : Prosím ? A ona pak : jak u blbečků na dvorečku. Přítel málem přeskočil to sklo, ale já nebyla v náladě, kdy jsem se chtěla hádat, fakt ne. Z kartotéky vedly moje kroky nejdřív k sestřičkám, tam jsem čekala 45 minut. Nečekala jsem, že mě vezmou hned v jednu, bylo mi jasné, že tam bude víc lidí, ale že sestry budou brát i maminy, co přišly po mně, to už mě trochu nakrklo. No, šla jsem do ordinace a sestra, že mi v papírech chybí doklad, že mám skutečně skupinu B pozitivní. To jsem netušila, že bych měla potřebovat a věřím, že kdyby to věděl můj doktor, něco takového mi dá. No nakonec posloužila moje kartička, kterou mám od doby co jsem byla dávat krev. No, pak jsem šla zpět na chodbu a čekala, až mě zavolá doktor. Nemají to tam tak, že se jde do jedné ordinace a vše vyřídí Dr. a sestra tam. Nejdřív se tam musí k sestrám a pak teprve k Dr. No, na chodbě jsem čekala další delší dobu. Nakonec jsem se dočkala. Málem jsem upadla hned ve dveřích, můj pan doktor je velice, velice fešný, max. 35ti letý doktor. Málem jsem se propadla . Jeho první otázka byla : " Kolik měříte ? Jak máte velké dítě ? " . No, zeptal se mě na takové ty klasické věci, nemoci, jestli jsem někdy byla operovaná, jestli je to moje první těhu apod. Pak jsem šla na kozu....vyšetření už fakt zabolelo. No, ale že se ještě musí podívat přes utz na dítě, jak je položené a já, že prdkou dolů. A on : " Že joooo ? Já si říkal, že to byla asi noha ! No to ale naprosto mění situaci, to je na císaře ! ", tak mu říkám, že vím, že mě na to už můj Dr. připravuje od prosince. A to bylo vše. Nedozvěděla jsem se, kolik malá měří, kolik váží. Pan doktor si někam vesele odskočil a sestra mi vrazila průkajdu do ruky se slovy : " Příští pátek v 11.30 monitor a 12. 30 poradna tady ! ", tak doufám, že už budu moudřejší ! Takže jsem se nedozvěděla nic a byla jsem z toho opravdu smutná. Chvílema jsem i přemýšlela, jestli nezkusim jinou porodnici, ale řekla jsem si, že nebudu dělat hysterku a dám jim další šanci :). Bohužel, další týden to nebylo o moc lepší :(. O tom zase v pondělí. Přeji vám všem krásný víkend !
Avatar Lucie 26.2.201117:44
Hezké sobotní odpoledne :o), tak to už je malá opravdu za dveřmi :o). Jak jsem četla nejnovější příspěvek, viděla jsem to malé okénko v podolské porodnici, a pak ten doktor, mladej, fešák, úplný pan doktor Hanáček, který odrodil dvě moje kolegyně :o). Já mám ještě teď v paměti hodně starou paní doktorku, která mě vyšetřovala před odběrem plodové vody a stejně tak starou doktorku na EEG. Člověk by řekl, jéé, starší doktorka, taková babička, ta bude hodná, ale opak je pravdou. Ve mě to vždycky cuká, když jsou nepříjemní, ale říkám si, klid, nenervuj se.... A musím říct, že ať jsou klidně teď všichni na mě jako psi, ale hlavně, hlavně u porodu ať na mě nikdo nezvyšuje hlas, nekřičí, není nepříjemnej, to ať jsou miliónoví, prosíííím. Mějte hezký víkend a v pondělí se těším na další čtení :o)
Avatar Gabriela 28.2.201113:56
Dobrý den Luci :-), jj, přesně tak, na monitoru mě čekala velice stará paní doktorka a tak jsem si říkala, jak bude milá a to byla tak přísná a protivná paní :-). Ale na tu se člověk ani zlobit nemohl, jen jsem se tak usmála a naopak jsem si říkala, jak je hezky čilá, když ještě ve svém věku takhle ťapká po Podolí. Odhaduji její věk tak na 75 a více. No ale uznejte, že narazit na nepříjemný personál v nemocnici, kor v porodnici, kde je každá maminka citově a psychicky " labilní " ( teď Vás nechci urazit, ale já jsem skutečně trochu mimo :D ) je šílené. Ale taky si říkám, že tohle vydržím a jen se modlim a říkám si : Třeba to pak na oddělení šestinedělí bude jiné. Uvidíme. Však už to zjistíme velice brzy. Mějte se krásně a užívejte těch sluníčkových dnů.
Avatar Gabriela 28.2.201114:06
Tak, do další poradny jsem šla s nadějí, že už se dozvím datum našeho velkého dne, už mi i každý říkal, že mi to už musí říct, že už bych to datum vědět měla. A tak jsem doufala.... A jak poradna proběhla ? Jedním slovem katastrofa !!!! Na monitor jsem byla objednaná na 11.30, přišla jsem tam už v 11.10, kdyby nááááhodou...ha, nevím co jsem si myslela. Vylezla sestra a že kdo jde na monitor, tak jsem se zvedla ( upozorňuji, že jsem tam byla zatím sama ) a že já. A ona, na kdy jsem objednaná, tak povídám, že na 11.30. Tak, že si mám počkat. Dobře. Nevadí. Za chvíli se čekárna zaplnila dalšíma maminkama, sestra vylezla a vzala si dovnitř 4 maminky, co přišly po mně. No, tak čekala jsem dál. Poté vyšla znova a to už bylo 12.15. Já měla mít od 12.30 poradnu. Tak jí to povídám a ona, ale já Vás tady nikde nemám zaznamenanou. Tak povídám, že mi sestra minulý týden jasně řekla, že se mám 18. 2. v 11.30 dostavit na monitor a ona, jestli to mám napsané v průkazce. Měla jsem, to bylo moje štěstí. Tak mě vzala dál. Ale kdyby se na moje jméno zeptala hned, nemusela jsem tam jak trubka čekat zbytečně 45 minut. No nic, nechtěla jsem si kazit den, těšila jsem se, jak uslyšim srdéčko té mojí ďáblice. No, sednu si a sestra, jestli jsem najedená a napitá a já, že ne. Dostala jsem vynadáno, že tam se chodí s plným žaludkem a že jako ať si laskavě příště něco vezmu s sebou. Dobře, ale šla jsem tam poprvé a opravdu mi nikdo neřekl, že se mám najíst a napít. Kdybych to věděla....No, naštěstí se moje holčička rozhodla předvést v plné parádě, to co tam předváděla, to bylo neskutečný...srdíčko v pořádku, bylo slyšet každé její kopnutí...maminek nás tam bylo celkem 5 a ostatním mamkám dětičky spinkaly a tak sestra teda jako prohlásila na naši adresu, že je malá ukázkové miminko, tak jsem se dmula pýchou a špatná nálada byla ta tam. Nicméně po půl hodině jsem vylezla ven a vykročila si to do poradny. Šla jsem nejdřív opět do sesterny, abych se zvážila, aby mi sestra změřila tlak apod. Noooo a už to začlo, sestra na mě, jestli jsem vůbec objednaná ( opět !!! co ta minulá sestra dělala, to by mě fakt zajímalo ) a já, že ano, že bych tam jinak nebyla. A ona, ale Vy jste tady byla teď 16. 2., ne ? A já, že ne, že jsem tam byla naposledy minulý pátek 11. 2. a ona, že má v kartě záznam o jednom mém vyšetření ze dne 16. 2. ! Mají tam takovej bordel, že to svět neviděl, říkala jsem si. Nakonec sestra přišla na to, že mi v pátek doktor dělal vyšetření a toho 16.2. mi do karty jen někdo zapsal výsledek. Že by mě můj pan doktor minulý týden upozornil, že mi to vyšetření bude dělat, to ho ani nenapadlo. Pak jsem šla ven čekat až si mě tedy zavolají do ordinace k Dr. Čekala jsem dalších 25 minut. Byla jsem tam sama. Času dost, proč ne ! No, vlezla jsem si na kozu a to vyšetření bolelo opravdu hodně, snad víc, než minule. Pozitivní na tom je, že jsem nekrvácela jako posledně, ale vážně to bolelo jak čert ! A že se zase podíváme, jestli se malá nepřetočila. Tak povídám, že ne, že to poznám. No, Dr. koukal na obrazovku a já povídám, kolikm váží a on na mě : " Já nevim, tenhle přístroj to změřit neumí ! "....přísahám bohu, že jsem nevěděla, jestli si ze mě dělá srandu nebo to myslí vážně. Tak to jsem se nedozvěděla. Tak povídám, jestli už mi řekne datum císaře a on, že ne, že to se plánuje až od 39.tt a že já jsem 36+1, ale že se neotevírám a čípek se nezkracuje, ať se nebojim. No, takže tak....a nejvíc mě pobavila sestra, když jsem odcházela, tak na mě ve dveřích : " Kdyby Vám praskla voda, okamžitě přijeďte ! "....měla jsem na jazyku - a není to zbytečné, rodit budu doma, ne ? Na co jezdit sem ?! Ale neřekla jsem nic, raději jsem šla. Takže druhá poradna v porodnici, jak vidíte, také nic moc. Tak co myslíte, měla jsem změnit porodnici nebo si to jen moc beru ? :-) Mějte se krásně, G.
Avatar Lucie 3.3.201119:42
Teda, Gábino, to koukám, že se mám na co těšit :o((. Ještě, že budu díky Vám připravená na vše... Zatím to vidím na první úkol než do té jámy lvové vlezu, a to, navštívit trafiku a koupit si "Trnky-Brnky". Snad ještě vychází :o). A díky taky za zmínku o plném žaludku a močovém měchýři. Mějte se hezky, holky :o) a těším se na další rady, porady - pro mě k nezaplacení. Lucka
Avatar Gabriela 6.3.201115:07
Krásné nedělní odpoledne vám všem :). Čím víc se blíží náš den D, tím víc se nad vším zamýšlím. Napadá mě, že 9 měsíců si tady zvykám na to, že se ze mě stane máma, že budu mít svoje dítě, že moje pidi rodinka bude naprosto kompletní. 9 měsíců ji nosim pod srdcem, zvykám si, že ve mně roste nový život. 9 měsíců se připravuju na roli matky. 9 měsíců se mi honí hlavou myšlenky : jaká budu máma, jaký bude Francesco táta, jak to zvládnem, co když to nezvládnu, co budeme dělat, jsem připravená ? apod. Teď, pár dnů předtím, než se naše dcera narodí mě jako mávnutím proutku všechen ten strach opustil a najednou věřím, že to všechno zvládneme levou zadní. No....musíme. Už to nejde vzít zpět, malá tady bude cobydup a hotovo. Teď už bude jen a jen na nás, jak se k tomu postavíme a co s ní budeme dělat ? Když se tak kouknu na mého " muže ", na sebe, tak je všechen strach pryč. Jsem najednou klidnější. Ferenc je člověk, u kterého vím, že se vždycky postará. Všechno co máme zařídil on. Nikdy mě nezklamal, vždycky jsem se na něj mohla spolehnout. Cokoliv se dělo, on při mě stál a podpořil mě. Den za dnem jsem stále víc přesvědčená, že lepšího chlapa pro sebe a lepšího tátu pro svoji dceru jsem si nemohla vybrat. Ano, jsou dny, kdy bych ho prohodila oknem , ale která ženská tohle nemá ?:D Zkrátka musim říct, že se nemůžu té naší Rampepurdy dočkat! Venku už je tak krásně a já se úplně vidím na procházce s kočárkem...na posezení někde na zahrádce. Myslím, že lepší období pro narození si naše holčička nemohla vybrat . Všechno krásně pokvete, bude nádherně barevné, bude to vonět, sluníčko bude pálit tak akorát....jááááj . Musim se přiznat, že i na ten porod se těšim. Protože mám - li být upřímná, poslední dva měsíce těhotenství opravdu nejsou nic moc a co teprve poslední tři týdny...je to opravdu den ode dne náročný ! Vstávání z postele, chůze...a co teprve ta moje bolest a otoky nohou...už vážně není o co stát. A na co se ale teda vážně těším ???? Až budu moct usínat na břiše , ...sice to nebude jen tak, ale bude a až se budu moct obout, aniž bych u toho funěla jako lokomotiva...až si navleču svoje normální oblečení a budu moci nosit ponožky , až vstanu z postele hned a ne až po půl hodině...jééé, jak málo stačí člověku ke štěstí, že jo ?? . A po čem se mi bude stýskat ? Tak to jsou jednoznačně pohyby miminka v bříšku , protože to je něco tak krásného...jak se mi vlní celé bříško. Když cítím, jak tam ta naše seňorita vyvádí, pohybuje se ( v rámci možností ) ..no...nemusela by to dělat o půlnoci a ve tři ráno ... . Taky musim říct, že jsem den ode dne víc a víc zvědavá, jak bude asi vypadat...moc jsem nad tím nepřemýšlela, ale co se to blíží, myslim na to furt...po kom bude mít očíčka, vlásky a prostě jakou bude mít povahu...No, už moc dlouho čekat nebudu !!! Za chvíli je tady, láska naše ! Tak se mějte krásně a užívejte těch krásných slunečních dnů, těhulky a maminky :)
Avatar Gabriela 9.3.201112:03
Krásné sluneční dopoledne :), tak se s váma budu asi pomaličku loučit :). Ale jen na chviličku. Z poslední poradny už jsem odcházela s jasným datem pro ten náš císařský řez. A ten nám nastane ???? Přesně dne 14. 3. 2011, takže narození mojí holčičky je za dveřma. Nebo spíš bych řekla, už na prahu dveří :D. Byla jsem tak hodná, že mi pan doktor vybrat, které datum by se mi líbilo víc. Měla jsem možnosti 11. 3. a 14. 3. ! A proč jsem se rozhodla pro 14. 3. ? Naprosto jednoduché :). Sobecky jsem si chtěla ještě užít víkend ( ikdyž vlastně jen půlku ) a hlavně v pondělí slaví krásné 33. narozeniny můj přítel, tatínek miminka, takže myslím, že krásnější " dáreček " bych mu nemohla dát. V pátek mám tedy ještě poslední návštěvu v poradně a pak jdeme na to. No co vám mám povídat. Když jsem se v pondělí ráno vzbudila, první co mě napadlo bylo : Tak a příští týden touhle dobou....! Přiznám se, že jsem v pondělí neprožila zrovna v klidné náladě, byla jsem opravdu hooodně nervózní, ale už jsem se uklidnila. Blíží se to a těšim se víc a víc. Ale nebudu lhát, taky se bojim. Jako prvorodička nevím, do čeho jdu. Samozřejmě, že představu mám, ale .... Tak maminky, těhulky, mějte se zatím krásně a já vám ještě napíšu pár řádků, než vás na nějakou dobu opustím.
Avatar Lucie 10.3.201119:50
Dobrý večer, Gábino. Co víc v tuhle chvíli psát než HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!! a hladký průběh :o). Myslím, že tatínek bude slavit nejmíň tři dny :o))). Budu na Vás myslet, držet palce a pak čekat na nějaké moc příjemné čtení, u kterého se budu smát od ucha k uchu a bulet :o). Velké objetí, moře energie a nezapomeňte doma tašku :oD. Lucka
Avatar Gabriela 12.3.201110:45
Krásné sobotní dopoledne, milé těhulky a čtenářky. Jdu se s váma rozloučit. Ale jen na chvíli :). Zítra dopoledne vyrážím vstříc nové budoucnosti a v pondělí bude moje 9ti měsíční cesta završena. No, nebudu lhát, bojím se, ale stále si opakuju : zvládlo to miliony žen, tak nebuď " baba " a uklidni se :). Ale na druhou stranu si říkám, že si ještě musím užít ten týden " klidu ", v porodnici mi sestry poradí, pomůžou, doma už ne, tak si to musím ještě užít :). Tak se mějte všechny moc a moc krásně a moc děkuji Lucii za podporu :). Těším se, až vám za pár dní popíšu ten náš den D ! Zatím nashledanou, Gábina
Avatar Renata 14.3.201111:23
Taky se mějte moc krásně Gabko!!! Držím palečky, ať je vše v co největším pořádku a už se moc těším až povykládáte o novém přírůstku. Ještě jednou držím pěsti a posílám hodně síly! Renata
Avatar Gabriela 26.3.201111:22
Dobrý den všem, tak vám jdu popsat ten náš den D. Já se přiznám, že jsem dříve neměla náladu, trochu na mě padla poporodní deprese, jak nezvládám apod., takže jsem se potřebovala nejdřív sama uklidnit. Takže : v neděli jsem měla nástup do porodnice, jak jistě víte. Bylo veselo. Dorazili jsme tam na 13hod., Dr. mě prohlédla, udělala ultrazvuk a šla jsem na pokoj. Zatím jsem tam byla sama ( samozřejmě přítel byl semnou ), sousedka žádná. Byla jsem tak v klidu, že i budoucí otec se divil, jak můžu být tak klidná. Ale tak furt jsem s i říkala, že se prostě nic neděje. Přítel odešel kolem 17hod., já si chvíli četla. Kolem 18.hod. mi na pokoj dali kolegyni. Rodící. Měla kontrakce po 20ti minutách, ale furt byla veselá. Pak najednou po 3 minutách, to už tak veselo nebylo, chudinka se tam choulela na zemi, na posteli, ve sprše...bylo mi jí strašně líto a říkala si, že ten císař má vážně něco do sebe. Nechali ji trápit strašně dlouho, odvezli ji kolem půlnoci a tak jsem si říkala : juchůůůů, můžu spát ( jistě pochopíte, že se to do té doby nedalo )...jenže ouha, kolem 00:30 mi maminku vrátili zpátky. Definitivně ji odvezli kolem 01hod., tak jsem zabrala. Kolem 02hod. šla sestra převléknout postel, protože mi tam za chvíli dorazila druhá rodící mamka. Takže první noc jsem nespala snad ani 2 hodiny. Jinak ještě ten večer mi byla zaveden kanyla, dána injekce do pupíčku a udělán klistýrek. Dámy, jak jsem z něj měla hrůzu, tak musím říct, že to bylo naprosto v pohodě. Akorát mi ho sestra dávala v jiné místnosti, kde nebyla toaleta, takže mi sestra řekla, že to v sobě musim udržet, než dojdu na pokoj. Fakt vtipná. Jenže na pokoji byla ta hekající mamka s manželem a představa, že......chápete, ne ? Naštěstí mamku odváželi akorát na monitor, tak dobrý. No, ráno jsem měla jít na řadu v 10.30, když bylo 12hod., přítel zoufalej se ptal sestry, tak kdy, kdy....byl chudák tak zelenej nervozitou...já v pohodě. Nechápu, kde se ve mně ten klid vzal. Pak přišla sestra a že zavedeme cévku. To už jsem tak klidná nebyla, ale ženský, i to se dá v pohodě vydržet. A hlavně musim říct, že je to takovááááá pohoda to mít . Nehlídala jsem, kdy se mi chce na WC, když si tělo řeklo, tak bylo...No, po 12hod. přišla sestra a : " Tak pani Pechová, jdeme na to ! "...oukej. Dovezli mě na sál, chvíli jsem si povídala se sestrou a pak mi píchli injekci na znecitlivění. Epidurál jsem si nedala, ale teď jsem úplně zapomněla, jak se to jmenuje. Snad si vzpomenu a dopíšu. Nicméně, injekce se píchá taky do zad...sestra na mě, ať udělám kočičí hřbet, což v sedě s tim pupkem šlo docela špatně. Takže jsem tu injekci dostala 3x, to nebylo příjemný. Pak jsem si lehla a pociťovala šílený pnutí v nohou. A šlo se na věc. Přišel doktor, natřel mi pupek oranžovou vodou ( hotová dýně ten můj batoh ), přikryli mi výhled a bylo....pak jsem jen cítila, jak se mi třese pupíček a za chvíli jsem slyšela pšiknutí a následný řev. No a co bylo ? Gábi začala plakati. Ale jen maličko. Sestra mi ukázala maličkou...ta byla tak maličkááááá, říkala jsem si, že to není možný, aby bylo něco takhle maličký. Malou odnesli a mě šili. Furt jsem se ptala, jestli je všechno ok, jak blázen. Sestra mi pak přinesla maličkou přiložit k prsu. Byla nádherná ! Řvala a přicucla se hned. Tak jsem jí hladila po nožičkách, tak se uklidnila, sestra konstatovala, že to bude mazel, že se jí to líbí. Když ji odnášeli, začala zase plakat. A já taky. Šli ji ukázat taťkovi a to je to, co mě strašně mrzí, že jsem to neviděla. Že jsem u toho nebyla. Pak už jen vím, že mě vezli na JIP a že jsem se jen po cestě Fandy ptala, jestli ji viděl. Zamávala jsem mu a zavřely se zamnou dveře. Vzbudila jsem se někdy odpoledne a první co bylo, že jsem se sestry ptala, kdy budu cítit nožky, protože necítit nohy, to je něco tak strašnýho...Ležela jsem tam a hypnotizovala palec a nutila ho se pohnout, ale prostě to nešlo...sestra mi řekla, že to přejde po 2-3 hodinách. Tak jsem prozměnu hypnotizovala hodiny. Po dvou hoďkách jsem si ťukala do stehen a radovala se, když jsem to ucítila. Jinak jsem si bláhově propašovala na JIPku telefon s tím, že se všem ozvu, když půjdu na WC, ale díky té cévce mi to nějak nevyšlo, ale nějak mi to nevadí, sice jsem neměla bolesti, netlačila, ale i tak jsem byla unavená. Nicméně jsem tam nebyla sama. Dovezli mi tam další mamku a musim říct, že jsme prokecaly celou noc, byla to super holčina. Kecaly jsme, kecaly a najednou bylo 03:00 ráno a sestra, že bysme teda jako měly spát, že budíček je v 06:00. Jinak nám každé tři hoďky nosili naše holčičky na kojení. No co vám mám povídat, ikdyž jsem měla možnost spát alespoň tři hoďky, nevyužila jsem toho. Nešlo to, byla jsem zkrátka plná dojmů a všeho možného. Vizita ráno dopadla dobře a já byla převezena na pooperační ( normální pokoj ). Byly jsme tam 3 maminky a musim říct, že i tyhle byly super ! Furt na mě koukaly a říkaly : Ty seš po císaři a běháš tady jek čečetka, já čekala někoho hekajícího a Ty prd ! "...a vážně. Mně nic nebolelo, takže když přišel Fanda, šla jsem po svých. Ve středu se mi spustilo poporodní blues. Brečela jsem celej den. Opravdu furt. Brečela jsem a smála se sama sobě, jak jsem hloupá. No prostě veselo. Ve čtvrtek na vizitě mi Dr. řekl, že jizva krásná, děloha super a že mě čeká utz a jestli bude vše v pořádku, můžeme jít v pátek ráno domů. Já měla radost jak malá holka. Pátek jsem celý probrečela, protože se nikam nešlo. Trochu nás pozlobilo kojení a já dostala zánět do prsu a udělal se mi tam červený flek, takže na doporučení sestry jsem tam raději noc zůstala. O nic nešlo, jen se nám to prodloužilo o noc, ale musim se přiznat, že jsem z toho byla psychicky totálně v pytli. Brečela jsem opravdu asi 4 hodiny v kuse. Hlavně jsem si říkala, že jsem máma na prd, když neumim dát najíst svému dítěti. Takže jsem odsávala jak to šlo, i v noci. Odsávala, nahřívala....v sobotu si pro nás naštěstí taťka dojel. A tak jsme doma. Učíme se spolu bydlet. Zatím nemáme nějaký systém, nějak si ho neumím najít. Trochu bojujeme s tím kojením. Maličká neskutečně hltá, takže to má všude a pak mi něco i vrací. Z toho jsem brečela taky celej den, ale po uklidnění snad všech maminek, že je to naprosto normální, že jejich miminka to mají ( měly ) taky, tak jsem se trochu uklidnila, ale furt tápu v tom, jestli budit, nebudit....ale asi začnu přes den budit a v noci nechám spát. První noc byla teda veselá. Měla jsem tu tchýni, malá se vzbudila kolem půlnoci a ne a ne zabrat, furt pšikala a tak tchýně přilétla a změřila teplotu přes prdku. Naměřila 37,1...., takže já další hysterák, že je malá nemocná a že to nepoznám. Fanda mě tu uklidňoval jak mohl, ale bylo mu to prd platný. Uklidnila jsem se až ve chvíli, kdy pani Tchýně zavolala na pohotovst, kde jí řekli, že když se měří přes prdku, musí odečíst 5 čísílek. Já to nevěděla, ona si to neuvědomila. Takže maličký nic není, ale stejně trnu hrůzou, když pšikne. Takže se od toho odvíjí to, že se bojim, jestli není moc nebo málo oblečená, aby jí nebyla zima nebo nebylo vedro. No, jak říkám, učíme se. Musím se teda přiznat, že jsem myslela, že budu větší suverén a že nám to půjde od ruky, ale ono prd. Vlastní dítě je holt vlastní. Každopádně největší díky patří našemu taťkovi, který se o nás stará neskutečně. Vaří, pere, uklízí, nakupuje...večer chudinka padne do postele úplně vyřízený, ale stejně v noci k malé vstane, když zakňourá. Je to nejlepší chlap a nejlepší táta pod sluncem. Tak se dámy mějte moc krásně a já brzy přijdu s pokračováním, jak se nám bydlí a jak se máme !!! Gábina a Laura !
Avatar Renata 30.3.201108:49
Dobrý den Gabko, blahopřeji k vaší malé princezně! Jak tak čtu, první dny jsou opravdu asi velmi náročné. Já doufám, že mě snad nebude přepadávat takové plakání :-) Ovšem podle vašeho článku jde vidět, že opravdu nic se nedá naplánovat. Přeji veselé první dny s vaší maličkou. Mějte se Renata.
Avatar Lucie 30.3.201118:44
Zdravím maminko :o). Tak konečně jsem se dočkala a už jsem koukala i na maličkou, ta je tááák krásná. Snad se doma hezky zžíváte a těch plačtivých dnů už taky moc nebude. Ono je toho hodně najednou... V porodnici má člověk ještě za zády pomoc, není to jen na nás, ale pak doma, když se něco děje, tak jsme ze začátku bezradné. Já se těch prvních dní taky obávám... Malé Lauře přejeme do života jen to nejlepší! Ať je zdravá, šťastná a milovaná! A rodiče, ať jsou pyšní, jakou to mají doma šikovnou holčičku :o). Mějte se moc spokojeně, holky :o). Luca
Avatar Gabriela 1.4.201110:43
Ahoj Renčo a Luci, moc vám děkuji oběma !!!! Ano, je to v první dny doma náročné, ale věřím, že se to brzo napraví a všechno půjde hladce jako po másle. Renčo, všechny mé plány vzaly za své, takže jestli můžu poradit, neplánujte si raději vůbec nic :D.
Avatar Gabriela 1.4.201110:49
Máme za sebou první týden doma a jak nám to jde ?? No, nebudu lhát. Myslela jsem, že budu větší suverén a že nám to půjde krásně od ruky, ale ouha. Kojení je náš věčný problém. Nebo problém. Asi si to jen moc beru a nervuju sama sebe a malé nic nechybí. Když už jsme konečně odbouraly to její hltání, začala mi ublinkávat. Snad všechny maminy mi řekly, že je to naprosto normální, tak já místo abych jim věřila.....jsem více nervní. V pátek jsme byly poprvé v poradně...malá za týden doma přibrala jen 60g...tak jsem si poplakala a chtěla to kojení vzdát. V úterý ale měla nahoře 130g ( za tři dny ), tak jsem si říkala, že tomu ještě šanci dám.....ale jsem z toho lehce zoufalka....zkusila jsem už snad vše co se dá. Střídat prsa, různé doby kojení, kojit jen z jednoho prsu....zatím nic...snad se to brzo zlepší. Dám tomu šanci do konce 6ti nedělí a pak se uvidí. Ale jinak je vše v pořádku. Maličká je moc hodná. Krásně spinká i v noci. Táta už nás opustil a odešel do práce. My si s Lolou vytváříme nějaký náš systém. A jak vypadá náš den ? Vstaneme kolem 8.30, nasnídáme se, pak si hrajem ( malá zkouší už zvedat hlavičku ), pak se malá prospí, já toho využiji a kouknu co je nového ve světě, naobědváme se a jdeme na procházku. Zatím chodíme jen na hodinu, ale brzo to prodloužíme. Procházky se nám moc líbí, malá je v kočárku moc spokojená. Je opravdu zlatá. Taky nás navštívila moje švagrová, Lola u ní vydržela hodně dlouho v náručí, vypadá to, že bude společenská a bude mít ráda lidi :). Taky musim říct, že si umí držet dudánka :D. Když spí a vypadne jí z pusy, vzbudí se a proto si umí před něj dát ručičku. Je to naše zlatíčko nejšikovnější !!!! Tak to je zatím vše, určitě se vám brzy zase ozveme s novinkama ! Mějte se krásně, G. + L.
Avatar Gabriela 15.4.201114:12
Všechny vás zdravím, máme za sebou s naší holčičkou náš první měsíc. Svoje pidinarozeninky oslavila moje holčička včera. A jak se nám daří ? V první řadě tedy musím říct, že mi holka roste před očima. Dala jsem vám do galerie zase dvě fotečky a když jsem procházela fotky z porodnice, nemohla jsem uvěřit, jak strašně se to miminko za jeden měsíc změní. Je to moje krasavice malinká, nejraději bych ji umačkala :). Jsem do ní naprosto zblázněná. V týdnu jsme byly u paní doktorky a maličká nám konečně přibrala a dostala se za svou porodní váhu, tak jsem měla radost, ikdyž se přiznám, že je to díky UM !Musela jsem slečně zavést Nutrilon, protože jí jednak moje mlíčko nestačí a jedna mi po něm ublinkává. Naštěstí ho přijala bez problémů. Dokonce bych i řekla, že se konečně dobře nadlábla. A jak po něm krásně spinká. Na papání se budí jen jednou a musim říct, že na včerejšek spinkala dokonce 21. 30 - 05. 15, to je co ? :) No, je tedy pravda, že přes den toho moc nenaspí a dost řádí, ale to nevadí. Hlavně, že o ní víme :D ! Začínáme tedy 2. měsíc a nemůžu se dočkat na první úsměv, který mi Laura věnuje a těším se na další dny s ní a jejím tátou. Musim vám říct, nikdy bych nevěřila, jak moc se moje srdíčko dokáže nafouknout, kolik lásky se do něj může vejít, ale je to tak. Někdy mám pocit, že se mi rozkočí samou láskou a štěstím, které mě potkalo. Myslim, že už nemůžu být šťastnější. Určitě mě pochopíte, milé těhulky :). Tak se mějte zatím všechny moc krásně, opatrujte se a snad už bude zase brzo lepší počasí ! Zdraví Gábina s Laurou